POSLEDNÍ Z ŘÍMANŮ

      ♪214                    POSLEDNÍ Z ŘÍMANŮ  /capo IV./                 ( 07.2010 ) 
 
 
G                        C                        G            D 
Budil jsem se nad ránem, že tu nejsi lásko, že tu nejsi, že je prázdný dům,                                  G                    C                                 G         C      G        D 
zoufalý a bezbranný  křičel jsem tak kde jsi, kde jsi, kde jsi a kráčel k útesům. 
 
Je všední den, snad úterý a na obloze hašteřiví ptáci, přou se a hádají, 
o hnízda ve větvích, nebo kam se láska někdy ztrácí, odpověď neznají. 
                                                                                                                        Emi                       G                       F                              C     G D 
R:  Tiché moře bere břeh, pár kroků dolů po schodech, cítím jak mi schází dech a jdu bosý. 
 
 
Ty slané kapky na tváři, neboj se to nejsou slzy z očí, vždyť chlapi nebrečí, 
jen náhodou se vítr zdvih a nese drobná zrnka jak se točí, není mi do řeči. 
 
Až přijde chvíli smíření a nad Golgotou holubice bílá, poslední z Římanů, 
věřil jsem i nevěřil, že se ještě jednou z kříže snímá, za horou z jantaru. 
 
R:  Tiché moře bere břeh, pár kroků dolů po schodech, cítím jak mi schází dech a jdu bosý. 
/:Za láskou bosý:/.