NEŘESTNÁ MARIE

NEŘESTNÁ MARIE 
 
a                         G            E7 
Když si ráno myješ tvář a na rty dáváš růž 
                      a 
oheň tvojí kůže čeká, kdo se popálí, 
a                             G           E7 
ten stín, co stojí u dveří je jenom další muž, 
   F                       E 
co nemá ani na kytku, ale  čeká pozvání 
 
 
Černou sazi ve vlasech, má noční Notre-Dame, 
pozlacené náramky a ve výstřihu kříž. 
Sladká vůně z Paříže, je vůní kurtizán, 
 noc tiše tančí ulicí a ty si sedáš blíž. 
 
       A 
R: Jsi nebezpečná jako řeka, když nestačí ji břehy, 
                                 D 
jsi pískem v poušti Sahary, kde  muži ztrácí tvář, 
    A 
jsi ranní mlha nad Sienou i dotek mořské pěny, 
  F                      E               Ami 
a jenom blázni uvěří, že jednou zavoláš. 
 
 
 
Sníh ti padá na řasy i na hedvábný šál, 
roztaje a bez bolesti zmizí jako nic. 
Dávno už se při loučení, nikdo nezeptal,, 
jak můžeš být Marií i neřest bez hranic. 
 
Kolik je to příběhů a nedopitých vín, 
dlaně cizích lovců mají kořist nadosah. 
K čemu dávat duši, když je hladový jen klín 
a hladem trpí všichni, kteří překročí  ten práh. 
 
R: