Křídová dívka na asfaltu

Dívka čárá křídou 
úžas vlastní tváře 
Na asfalt 
Když kreslí slyším tichý nářek 
Kolem jdou 
ti dospělí a vzpřímení 
 
Být 
aspoň sáčkem 
Nafouknout se Prásknout 
Sáčkem být 
tak bouchnu vztekem – láskou 
Stojím jen 
a mlčím nad dívkou i uměním 
 
Rodí se tvář křídová 
i s příštím stárnutím 
Cítím 
jak přes ni jdou 
všichni co jsou 
obutí 
 
Z barevných kříd 
je tvář plná úžasu 
Plní ji cit 
Je bez hlasů 
 
Jak jen ji skrýt 
dřív než přijdou ji pro svůj klid 
smýt