Tůně
Kamelot
Vítali rosení třpyt, když voněl ve vrtru dým, láskyplné srdce propojila s mým. Zpívala za svitu hvězd o lásce i naději nesmrtelné písně v lukáš šalvějí. Stala se mou hlínou i vodou z oblaků, vrbou nad tišinou u tůně zázraků. Stala se mou zemí, tou o které jsem snil, s ní pak mezi všemi své sny naplnil. Odešla po strništi s návratem slunovratu, kolemjdoucí podzim hvízdal do drátů. Zůstala po mnoho let němou a neviděnou, její hlas se ztratil s dávnou ozvěnou. Stala se mou hlínou i vodou z oblaků, vrbou nad tišinou u tůně zázraků. Stala se mou zemí, tou o které jsem snil, s ní pak mezi všemi své sny naplnil. Křivolakou stezkou vrátila se hrát osudovou roli a při mé bídě stát. Stala se mou hlínou i vodou z oblaků, vrbou nad tišinou u tůně zázraků. Stala se mou zemí, tou o které jsem snil, s ní pak mezi všemi své sny naplnil.
Do databáze přidal
MARTIN151,
dne 05. 09. 2026