Tůně

Vítali rosení třpyt, když voněl ve vrtru dým, 
láskyplné srdce propojila s mým. 
Zpívala za svitu hvězd o lásce i naději 
nesmrtelné písně v lukáš šalvějí. 
 
Stala se mou hlínou i vodou z oblaků, 
vrbou nad tišinou u tůně zázraků. 
Stala se mou zemí, tou o které jsem snil, 
s ní pak mezi všemi své sny naplnil. 
 
Odešla po strništi s návratem slunovratu, 
kolemjdoucí podzim hvízdal do drátů. 
Zůstala po mnoho let němou a neviděnou, 
její hlas se ztratil s dávnou ozvěnou. 
 
Stala se mou hlínou i vodou z oblaků, 
vrbou nad tišinou u tůně zázraků. 
Stala se mou zemí, tou o které jsem snil, 
s ní pak mezi všemi své sny naplnil. 
 
Křivolakou stezkou vrátila se hrát 
osudovou roli a při mé bídě stát. 
 
Stala se mou hlínou i vodou z oblaků, 
vrbou nad tišinou u tůně zázraků. 
Stala se mou zemí, tou o které jsem snil, 
s ní pak mezi všemi své sny naplnil.