RUMCAJS MILOVAL MANKU

Za krále klacka bolo jak bolo, 
já jsem se narodil, pak vynalezli kolo, 
padaly zdi, ostnatý dráty 
a za mnou stáli všichni svatý. 
 
Na malou chvíli vrátit se zpátky, 
ochutnat napoprvý zakázaný látky, 
opít se v tanečních v bráchovo kvádru, 
zpocenej jak v kabince na zkoušení hadrů. 
 
Za blbý kecy na hrachu klečet, 
pro svojí první holku do polštáře brečet, 
to bylo tenkrát, to svět měl ještě koule, 
kolena rozbitý a hlava samá boule. 
 
To ještě Rumcajs miloval Manku, 
to bylo kolem roku devadesát, 
odešel pes a čtyry z tanku 
a noci měli kouzlo, že se nedalo spát. 
 
Stepovat v dešti a nemít strachy 
o svoje děti a našetřený prachy, 
milovat ženu z celýho srdce, 
s falešnym pocitem, že držim trumfy v ruce. 
 
Tenkráts tu byla a už tu nejsi, 
tak šlapu na plyn jako šofér slečny Daisy 
a tajně doufám, že vzpomeneš si 
na horký léto roku devadesát. 
 
To ještě Rumcajs miloval Manku, 
to bylo kolem roku devadesát, 
odešel pes a čtyry z tanku 
a noci měli kouzlo, že se nedalo spát. 
 
To ještě Rumcajs miloval Manku, 
to bylo kolem roku devadesát, 
odešel pes a čtyry z tanku 
a noci měli kouzlo, že se nedalo spát.