Píseň o vyšinutém trpaslíkovi

Emi 
Jezdím ke svému strýci 
                 H7 
co bydlí v Prosečnici 
             Emi 
sádrové trpaslíci 
    Ami   H7    Emi 
tam na zahrádce má 
První má kabát žlutý 
                 H7 
druhý má pohled krutý 
            Emi 
a stále vyšinutýma 
Ami   H7 Emi 
kouká očima 
 
Ami 
On neměl život snadný 
               E 
a proto je teď vadný 
              Ami 
a jeho pohled chladný 
   Dmi  E   Ami 
každého dojímá 
  Emi 
A kdekdo se mu diví 
              H7 
že je tak neduživý 
               Emi 
a že jen stále civí 
 Ami  H7   Emi 
očima krutýma 
 
Hned vedle mého strýce 
švec čtyři krasavice 
sádrové trpaslice 
tam na zahrádce měl 
Tu trpaslík řek strýci 
že jednou při měsíci 
rád by té trpaslici 
svou lásku vyznat chtěl 
 
A strýc povídá: Ševče 
Půjč mi to jedno děvče! 
A švec na to že nechce 
Co prý by z toho měl 
A tak snadno a lehce 
na toho zlého ševče 
za to že řek že nechce 
trpaslík zanevřel 
 
Švec nemůže pochopit 
že ač se drží kopyt 
začal se v dluzích topit 
a neví jak z nich ven 
Nejí nespí a nedbá 
nezajímá ho četba 
trpaslíkova kletba 
ho trápí jak zlý sen 
 
Se ševcem to šlo s kopce 
v rodinné skončil hrobce 
a sám starosta obce 
ho uctil projevem 
A na zahradě civí 
trpaslík neduživý 
a kdekdo se mu diví 
že je tak nešťasten