Není li tu ta

Na poplach mi v hrudi zvoní, 
jen proto, že vy jste tu 
a není-li tu ta, kterou mám tak rád, 
tak mám rád tu, která je tu. 
 
Na komety žhavém chvostu, 
ve sladké hořím muce, 
líbat nelze-li líbeznou tu ruku, 
tak líbám ruku při ruce. 
 
Jak motýl v letu, 
od květu ke květu, 
já přelétám z retu k retu 
a není-li tu ta, kterou mám tak rád, 
tak mám rád tu, která je tu. 
 
Když potkám plavou, zblednu, 
oči po černé zvednu, 
od zrzavé se nehnu 
a podlehnu. 
 
Štíhlé a sošné vítám, 
oblé však nezamítám, 
všem tvarům možnost skýtám, 
v tom lítám. 
 
Na poplach mi srdce zvoní, 
zvoní jako popelář, 
laskat nelze-li laskavou tu tvář, 
laskám tvář, jíž jsem tváří v tvář. 
 
Jediná je láska moje, 
ať si si je, kde si je, 
když není na dosah její hebká šíje, 
šije se mnou jiná šíje, 
pro Káču já pláču, 
za Zuzanou skáču 
a dívčí jména si pletu 
a není-li tu ta, kterou mám tak rád, 
tak mám rád tu, která je tu.