Množení

Bůh stvořil Evu a Adama, 
řek Evě, ať Adama ráda má. 
 
Adam řek: Co tě to napadá. 
Jí to připadá jako záhada 
a tak se obrátila na hada. 
 
To, co jí řek had, 
těžko vědeti, 
zato víme na beton, 
že chtěla děti. 
 
I řek Adam: Pojď ven, 
pro nás už ráj není, 
nastává den 
lidského množení, 
množení, množení. 
 
I počat byl Kain 
a počat byl Ábel 
a ti pak počali ty, 
co počali Bábel. 
 
A počat byl žebrák 
a počat satrapa 
a počali i ti, 
co věří na čápa. 
 
Počat Šalamoun, 
co hodlal půlit dítě 
a počat Číňan, 
co z bource soukal nitě. 
 
Když počlo Rakousko, 
moc těch se zrodilo, 
co říkaj: To za protektorátu nebylo. 
 
Náš národ sám pak byl rozmnožený 
zásluhou Oldřicha a Boženy 
a český film pokračuje v té snaze, 
na plátně nás učí, co je extáze. 
 
Jak rozkázal Pán, 
celý svět se množí, 
lidí plnej krám 
a nikde žádný zboží. 
 
Když válka je 
a napětí, 
sotva se dva potkaj, 
tak maj děti. 
 
Je po válce, 
zas napětí, 
z každýho napětí 
jsou zas děti, 
někdy po jednom, někdy po pěti. 
 
Malý, velký, tlustý, tenký maj děti, 
manželky, dcery, milenky maj děti, 
služky, co jim perou plenky, maj děti 
i princové a Sněženky maj děti, 
Slovani a Taliáni maj děti, 
ba i vegetariáni maj děti, 
herci, básníci a blázni maj děti, 
hosty z Františkových Lázní naj děti 
i ty, co nechtěli děti, maj děti 
a děti nechtěných dětí maj děti, 
proto je jen zapotřebí věeti, 
jací jsme a nikoliv, čí jsme děti. 
 
Tak proč se bát 
a proč se prát, 
když každý z nás 
má děti rád.