"Žít a nechat žít!"

Je ráno, jedou popeláři 
sklízet špačky cigaret. 
A s nimi běží úsvit snídat 
úmysly a zbytky vět. 
 
Malý princ se vrací z flámu 
v knoflíkové dírce květ. 
Kdo ho ale doma pozná? 
-Ten flám trval třicet let. 
 
Pan Hamlet si šeptá s lebkou, 
brzo však začne klít. 
Na její čelo někdo napsal: 
"Žít a nechat žít." 
 
Mlhou si davy Abrahámů 
klestí cestu na kopec. 
A každý z nich má sebou špagát, 
pochodeň a pevnou klec. 
 
Ahasver jede autobusem 
na konečnou stanici. 
Tu prý brzy ohlásí 
neón zářící. 
 
Ve velkých křeslech se zas 
mudrci budou přít 
o současném smyslu věty 
"Žít a nechat žít!" 
 
Znavení zvláštní přidělenci 
hloubají, kdo je přidělí. 
Vědí, že účel světí prostředky, 
kdo však světí účely? 
 
Dokonce ani velvyslanec 
neví, kdo ho velvyslal. 
Zná jen pokyn, aby svého 
pokra dobře hrál. 
 
Drácula si dnes nechal 
tři deci krve vzít. 
A novinářům řek` jen: 
"Žít a nechat žít." 
 
Pohledná Kirké v tmavých brýlích 
vidí důvod zajásat: 
V jedné noci stihla zaklít 
čtyři chlápky do prasat. 
 
Hrdina dřiny maratónu 
s pohárem a s kyticí, 
se směje na mrzáka s berlí: 
"Chlapče buď vždycky nad věcí!" 
 
A řeka je dnes znova 
jak pár let nevětraný byt, 
z něhož někdo vloni volal: 
"Žít a nechat žít!" 
 
Už letí láhev šampaňského 
křtít další loď Titanic. 
Na bulváru zatím sedí 
spokojený pokladník. 
 
Herečky končí představení, 
i mě někdo představil. 
Představy hryžou do mých svítání 
jak do stromů zuby pil. 
 
Amplión na náměstí 
vyhrává skvělý hit. 
Jmenuje se samozřejmě 
"Žít a nechat žít."