Klíče

Dětství je co bylo a už není 
Znáš je pouze  z vyprávění, 
jak jsi plakal usedavě 
Tak dlouho, až jeden hodný strýček 
vyndal z kapsy saka klíček, cink, 
a utišil tě hravě. 
Léta jsou jak koně na úprku 
Na tkaničce kolem krku měl´s 
klíč od domovních dveří 
Ve škole jsi s ním ryl do lavice 
jméno jedné nevěrnice, srdce, lehké jako peří 
 
R: Kdo tě zná líp než já, nic mi nezatajíš lásko má, 
   znám tvůj smích, dávno vím o čem sníš. 
   O čem sním já s tím rozdílem, 
   že já jsem šťastná prostě, že tu jsem, 
   mně ke štěstí stačí jen petrklíč! 
 
Dnes máš klíče od vlastního bytu 
v jejich rozcinkaném třpytu hledáš svoje těšení. 
stále tíží tvoje šaty, zvoníš s nimi v zamyšlení. 
Jednou jsme šli po ulici spolu 
klíčem od psacího stolu rozesmál jsi malé děcko, 
jenže život má své černé pátky, 
to co půjčí to chce zpátky; 
a ty myslíš, že máš všecko. 
 
 
R: Kdo tě zná líp než já... 
 
Pojednou se začnou klíče ztrácet 
svoje dluhy musíš splácet, 
nevíš kam a nevíš komu. 
I klíč od tvé tajné lásky zmizí 
už ho nosí někdo cizí - budeš v noci zase chodit domů. 
Ulehneš pod tíhou povinností, 
budeš trpět nespavostí, kdo ty dlouhé chvíle změří. 
Léta jsou jak koně na úprku 
až ti zbude kolem krku - zas jen klíč od jedněch dveří. 
 
R: Kdo tě zná líp než já...