Dívka z Cheyenne

recitativ: 
Byl už podzim. Kam slunko pohlédlo, zlátlo javorový listí a 
já se vracel sychravým ránem domů po létech bojů pod 
vlajkou Spojených států; po Iétech válek hrůzy a vraždění. 
Hlavou se mi honily děsivý vzpomínky a já přemejšlel o tom, 
jestli na to všechno budu moci jednou zapomenout. Jestli 
mám právo se ještě někdy smát. Najednou jsem zjistil, že 
stojím; stojím uprostřed vypálený indiánský vesnice. Přede 
mnou v šatech posetejch ranami šavlí Ieží malý ještě 
ubrečený indiánský děvčátko. Poprvé v životě jsem měI slzy 
v očích. Poprvé v životě jsem se styděl za svou zem, za 
lidi kteří nosili její znak a kteří mluvili její řečí. Ne 
kvůli tomu děvčátku, ale brečel jsem nad tím, nad čím vším 
musí vJát vlajka týhle země, na který je i tvá krev, malý 
ubrečený děvčátko z kmene Cheyenne. 
 
D         Hmi        G            D 
Čím voněl dým v tvém týpí dívko z Cheyenne 
            G               A7 
nůž zbarvil čerň tvých copánků 
     D            Hmi        G            D 
tady končí sny já vím zjara zvonky vyklíčej 
                        G              A 
tam kde brouzdal trávou pár tvých opánků. 
G        A7          D          G 
Bílý máš pléd motýl do vlasů ti slét 
        D     G      D 
chce ti říct dívko z Cheyenne. 
G           A          D             G 
Máš v očích zášt vždyť nosím stejnej plášt 
      D G        D 
odpustíš dívko z Cheyenne. 
 
Pláčem umazaná tvář a víčka zavřený 
a talisman co poví kudy jít 
že byl jen falešnej lhář to už víš 
a sevřený ústa šeptají že dýl chtěla jsi žít 
že zvonků věnce plíst znát v horách každej list 
poslouchej dívko z Cheyenne. 
Krajem zní tamtamů chór nebe obléklo si flór 
usínej dívko z Cheyenne. 
 
Až přijde někdo z vás tam do těch tichejch míst 
kde šumí říčka plná kamení 
tam kde končí jezer hráz uvidíš zvonky kvést 
a ze dvou kůlů kříže znamení 
stůj ona spí jenom zlý o nás ví 
spoutaná dívka z Cheyenne. 
Dej jí můj vzkaz bude se jí dýchat snáz 
:Pozdravuj dívku z Cheyenne: