Žít stokrát

Zas mají šminky v tváři, na kostýmech jez 
Každý večer k tobě mluví z pódií 
A díky oponáři uvidíš je zas 
Se stou rolí znovu po sté ožijí 
Vejdou herci – mistři slov a převleků 
Jejich přáním je a bylo odvěků 
 
Žít stokrát, žít stokrát a někým vždy být 
Předvést i vzestup i pád 
Žít stokrát, žít stokrát, zas na scénu jít 
Horším či lepším se stát 
 
Roky v lóži i k stání 
Tasí každý z nich jak lord 
Svůj divadelní kord a má jen přání 
Žít stokrát, žít stokrát, i slávou se spít 
O tom, nač myslíš ty, hrát 
 
Role k smíchu i k pláči denně střídá, to se ví 
Neboť publikum chce svý, když jednou zaplatí 
O co v divadle kráčí, je v pravdu měnit lež 
Tak plakat, aby divák zoufal též 
 
Všechno dokáže herec – snad i slepým vrátit zrak 
A večer co večer z mrtvých vstát 
 
Žít stokrát, žít stokrát však není jen tak 
Bývá to na vráskách znát 
 
Žít stokrát, žít stokrát je štěstí i trest 
Dojmout i rozhýbat sál 
Žít stokrát, žít stokrát – svůj věčný boj vést 
Lidem se rozdávat dál 
 
Žít stokrát – být žebrák i král!