Spánku, sen mi dej

Gott, Karel

spánku, sen mi dej 
sen v němž se vrátí 
jen krátkou chvíli přej 
ať dlaní svou smí hřát 
 
slané řeky proud 
bolestí šílenou 
v mých očích vysychá 
brání mi spát 
 
její srdce má 
tak rychlá křídla 
letos na podzim 
jim nestačím 
už dál 
 
v zádech půlnocí 
jdou rána pálivá 
a zima žárlívá 
že přijde máj... 
 
stopy po slzách 
úsměvem skrývám 
je jen maskou bláznivou 
jíž pláč zastírám 
 
smím jiné rozesmát 
však má ústa svírá žal 
můj spánku sen mi dej 
kéž zpátky ji mám 
 
její srdce má 
tak rychlá křídla 
letos na podzim 
jim nestačím 
už dál... 
 
v zádech půlnocí 
jdou rána pálivá 
kéž zima žárlívá 
vydá můj máj... 
 

Do databáze přidal Mišáček, dne 21. 03. 2026