Malagou když struny zvoní

Gott, Karel

Horké slunce s rudým vínem 
s půl nocí se v tepnách sčítá. 
Stávám se svým vlastním stínem, 
tančíš jen a já v tom lítám. 
 
Dech se tají, srdce vzpíná, 
myšlenky jsou horká láva. 
Zmámen mořem, zmámen  vína, 
snědé krásce svůj hold vzdávám. 
 
Malagou když struny zvoní 
v Tvých očích ďábelský oheň plá. 
Já chci hasit ten plamen, 
mám Tě v plánu, chci Tě získat. 
Tak vzdálená a přitom tak blízká. 
 
Horké slunce s rudým vínem, 
dává noci příchuť zvláštní. 
Stávám se svým vlastním stínem, 
v očích tvých čtu příslib vášní. 
 
Podléhám jen Tvému fluidu, 
tančíš dál a hvězdy blednou, 
víno zaplatím a půjdu, 
možná zítra, možná jednou. 
 
Malagou když struny zvoní 
v Tvých očích ďábelský oheň plá , 
já chci hasit ten plamen, 
mám Tě v plánu, chci Tě získat. 
Tak vzdálená, přitom tak blízká. 
 
Malagééhéhéhé ......... 

Do databáze přidal Mišáček, dne 14. 08. 2026