Já lásku z básní znám

S Lucií 
denně chodíval 
jsem básně číst, 
veršem poetů ji říkal: 
Mám tě rád. 
 
Kvůli ní 
často zapomínal spát i jíst, 
když jsem známou píseň 
z dálky slyšel hrát, 
když jsem známou píseň 
z dálky slyšel hrát. 
 
Já lásku z básní znám, 
z průzračných snů i rán, 
co se nám v mládí může 
krásnějšího stát? 
 
Já lásku z básní znám, 
básníků dál se ptám, 
proč s každou vráskou nám 
vzácnější se zdá? 
 
S Lucií 
už jen potkávám 
se náhodou, 
úsměv ztrácí lesk 
a slovům schází spád. 
 
Kvůli ní 
trochu zapírám, 
jak léta jdou 
i když známou píseň 
z dálky slyším hrát 
i když známou píseň 
z dálky slyším hrát. 
 
Já lásku z básní znám, 
z průzračných snů a rán, 
co se nám v mládí může 
krásnějšího stát? 
 
Já lásku z básní znám, 
básníků dál se ptám, 
proč s každou vráskou nám 
vzácnější se zdá? 
 
Vzácná zdá.