Duše

Říkala, že asi neuměl bych s ní jen tak snít 
Klopívala řasy, za ruku když chtěl jsem ji vzít 
Říkala, že duší měl bych ji mít rád 
Já – ač se to nesluší – musím se jí smát 
 
Pokud je mi známo, duše je prý míň nežli stín 
O duši je psáno, že je hořká víc, nežli blín 
V duši smutek sedí – čeká, neví nač 
S duší srdce sousedí – a slyší její pláč 
 
Jen pláč – jen pláč – jen pláč – jenom pláč 
Jen pláč – jen pláč – jen pláč – jenom pláč