Volání

        D 
	Já ho znala, byl fajn, 
                 Emi 
	byl snad březen, či máj, 
              G                    D 
	je to dávno, prošlo na pár let. 
 
	Když se se mnou toulal, 
                 Emi 
	do mraků zámky maloval, 
                G                E4 
	všechno přešlo, otáčí se svět. 
        Emi                        E4 
	Byl jen velký snílek, jak se zdá, 
        D            A           Hmi 
	dokázal snad každé z očí číst, 
            Emi                F#7 
	ale netušil, že někdy odevzdá 
             G6         C         A7 
	svůj život, aby jiný mohl žít. 
 
	Jednou šla jsem k řece blíž, 
	cestou, kde teď stojí kříž 
	a najednou se přihnal vzpomínek proud. 
	Tady naposled stál, 
	krásně se na mě díval 
	a řekl: Lásko, chtěl bych s Tebou světem plout 
	V tom se ale strhla bouře zlá, 
	začalo lít a hřmělo oblohou. 
	Měl krásnej zvyk, chtěl mi pomoci, to se má, 
	ale pak sjel do něj blesk a zůstal mi u nohou. 
 
                F                Dmi 
	Ref.:	Znáš to známé volání, 
                                 Bb 
		co tě tahá ze spaní 
                        C2 
		z města ven. 
                F                  Dmi 
		Z dálky slyšíš klekání, 
                                Bb 
		hlavu bereš do dlaní, 
                Gmi        C 
		není to jen sen. 
                Bb               C 
		Kolikrát on tady stál, 
                F                C             D7 
		písně hrál všem, když lámal se den, 
                Gmi             C 
		kolik nocí prozpíval, 
                Gmi     Bb                A4 A 
		oči měl modrý, modrý jako len. 
 
	Slunce do pavučin 
	už vrhá svůj stín, 
	touhou žít se srdce rozbuší. 
	Pár prostejch vět, 
	které obletí svět, 
	ozvěnou ti zazní do uší. 
	Život uplyne jako voda v peřejích, 
	jak červánky, když táhnou nad hlavou. 
	Roztaje jak první padlý sníh, 
	když na něj vstoupíš botou toulavou. 
 
	Ref.:	Znáš to známé volání...