Stop do života

 
   D                               A 
1. Do tváře pobledlé slunce nám svítí, 
   Bmi                         A 
   po zimě zdlouhavé zavoní kvítí, 
   G                                D 
   co s jarem vyrůstá ze země kolem nás. 
 
   Někdo to kvítí na cestách vidí, 
   jiný se za svoje já trochu stydí, 
   tak bych mu přála aby v tom nebyl sám. 
 
   Podej mi ruku větrnou síní, 
   projdeme do světa kde budem jiní, 
   možná tam najdem to svoje místo snáz. 
 
 
   Emi                     A 
R: Jarní déšť nám naprší co má, 
   Emi                     A 
   na tváře ti připíše tou tužkou smytou ze tvých řas, 
      Emi                     A 
   že krásná byla jsi a budeš dál. 
 
2. Chytneme stopa do svýho žití, 
   opilí rosou pavoučích sítí, 
   ať všichni vidí, že jsem jen s tebou rád. 
 
   Po mostě citů zkus tiše courat, 
   musíš ho stavět, ne jenom bourat, 
   rozdávej více, než jiní chtějí brát. 
 
   Co světu dáme, to se nám vrátí, 
   snad za nás vítr pár slůvek ztratí, 
   na místě kde štěstí vrtkavé chodí spát. 
 
R: Jarní déšť nám naprší…