Všechno chce čas

   C       Em            Am            F                C 
1. Až kůra stromů jednou rozpuká a můj hlas ztratí tíhu zoufání. 
             Dm                       F             C          F       C 
   Nástrojem mým bude jen ozvěna, nic víc, večer až tichu odzvoní klekání. 
 
      Am            G            F           C 
Ref.: Cítím zas, že nemám stání, musím dál a bez váhání 
   Dm          G    Am           G            Am                F 
   jít dálkou, jít, přestože mám vrásek pár a toulkám svým jsem srdce dal, 
       C                        Dm            G          C 
   tak neměnil bych nic i kdyby život nabízel mi stokrát víc. 
 
2. Pak ucítím v zádech známý mrazení a jako dřív do kapes ruce dám, 
   v nich najdu floků pár odřených, co říct mi mohou, kam jsem šel a s kým. 
Ref.: 
 
3. Z dálky ke mě tichá píseň doléhá a každý tón mi sílu přidává. 
   Zas známé tváře mě přivítaj a je jich víc, než tenkrát bylo, když jsem v mládí začínal. 
Ref.: 
 
4. Zvláštním lidem dneska nikdo nevěří, všechno chce čas, ten rány utlmí. 
   Stokrát chodili jsme kolem vás a teď zas, však jednou určitě nám lidé porozumí.