Vítání deště

   A                    G         A 
1. Nad bílou růží, když mraky se stáhnou, 
A                 G      A 
země se vzpouzí a zatíná pěst, 
A                   G       A 
každý z nás čeká na odpověď drahnou, 
A                  G 
s pokorou lační tu vítáme déšť. 
 
2. Vzešli jsme z hlíny a z kořenů země, 
táhne se za obzor jabloní sad, 
vyprahlí suchem, co zahubí sémě, 
vrháme stíny, když světlo chcem znát. 
 
3. Nezpívej ódy a radši se dívej, 
stáj bude stájí a chlívem zas chlív, 
kobry se stejně dál na písku svíjej, 
prý teď už můžou a mohly i dřív. 
 
4. Nad bílou růží zas mraky se stáhnou, 
země se vzpouzí a zatíná pěst, 
každý z nás čeká na odpověď drahnou, 
s pokorou lační tu vítáme déšť. 
 
5. Nad bílou růží zas anděl se modlí, 
aby ten déšť spláchnul hříchy nás všech, 
volá jsme hluší a vzýváme modly, 
takže mu časem už dochází dech.