Třetí vydání

   E                    A 
1. Na stébla trávy svou poslední píseň 
        E               A 
   bych jednou napsat chtěl, 
                         E 
   než rozplyne se v tichu dým 
                 H 
   mých laskavých let. 
 
   Už z podzimní zprávy mě přepadá tíseň 
   už dávno odešel 
   ten naivní klouček 
   co rád se rozdával všem. 
 
   H        A 
R: Léta čekání 
             E 
   obrousila hrany všech snů. 
   H         A 
   Třetí vydání 
              E         H            A 
   mý kariéry přenechám rád svým sousedům. 
 
2. Na území bláznů a prodejných žen 
   jsem hledal to čím chtěl bych být, 
   však důkaz těch vět slyšených 
   jsem nepochopil. 
 
   A z falešný krásy vší záplavy jmen 
   mi zůstal v duši mír a klid 
   a přítel a Bůh, 
   nic víc jsem nemohl chtít. 
 
R: ... 
   Někdy vzpomínám 
   jak voněl zítřek nevědomých, 
   v obálkách mi k nám 
   nes lásku, jako kazatel pláč i král smích. 
 
3. Probuzení, tak někde na konci léta, 
   kdy krajem letěl babí sníh, 
   já potřetí spad z oblaků na studenou zem. 
 
   Poražení, stáli jsme na konci světa, 
   tak daleko od věcí zlých, 
   pak začlo se hrát někde tam, 
   kam nedovidíš. 
 
4. Věci dostaly spád já nased´ a jel 
   ne někam a ne do nikam, 
   už nestačím číst názvy měst 
   a polykat prach. 
 
   Poslední holku co za svou jsem vzal, 
   jsem ztratil dřív než jsem ji měl, 
   u barových stolků sen o ranním lógru 
   mi zmizel dřív než ožít směl. 
 
R: Léta čekání... 
   Někdy vzpomínám... 
 
   Třikrát jsem si sáh 
   až na dno, víc to nemusím mít 
   prochozený práh 
   prý lásko vrátka k životu prý můžu jít. 
 
CODA: Na stébla trávy svou poslední píseň 
      bych jednou napsat chtěl.