Requiem

           A                   Amaj7 D 
1. Když z nálady se někdy zapálí   svíčka, 
                    Dmi/F              A 
   víno sladce zazáří, pak chutná jak lák, 
                 Amaj7              D Dmi/F 
   to se někdy stává, že nejde to spát, 
                    A    Amaj7            D       Dmi/F 
   když k ránu se stejská po těch, co už nepřijdou. 
                 A                 Amaj7 
R: Oblékám tvůj kabát a cítím tě blíž, 
                       D                Dmi/F 
   když struny, co jsou stejně starý jako já, 
            A                       Amaj7 
   zkouším rozeznít a hrát, vždyť slyšíš, 
            D           Dmi/F 
   to jsem se Zuzanou já. 
2. To requiem, co zkoušel jsem ti psát, doznělo 
   a na další už nezbyl mi čas, když jsi překročil práh, 
   to se někdy stává, že vidím tě stát 
   tam u našich dveří, sám sebe slyším tiše vydechnout: pojď dál. 
3. Sedíš se mnou v tichu čtyřech stěn, který tě nepamatujou, 
   stejně jako já - tvůj syn, kterej se začíná bát, 
   že tvý slova stárnou rychleji než já, 
   vždyť včera už není a někdo jinej počítá náš čas. 
4. Jiný jsou písně, nežs' mě učil hrát, a slova 
   o lásce a pravdě a cti jinde učej' se stát, 
   jen dál se s nima hází, jak dobře to znáš, 
   přesto slyším, jak říkáš: buď jako já, 
                            A   Amaj7       D Dmi/F 
   přesto chci slyšet, jak říkáš: buď jako já. 
R: A já oblékám tvůj kabát a cítím tě blíž, 
   když struny, co jsou stejně starý jako já, 
   zkouším rozeznít a hrát 
                      D                 E A 
   těch pár měkkejch tónů, co od tebe znám ...