Pro známý

              E 
1. V zrcadle kaluží prohlížím svůj svět, 
                 A7 
   déšť nechám stékat tiše po vlasech, 
             C             D           E 
   za límec podzim mi ukládá svý vyznání 
   a jak ty stromy k ránu na duši led 
              A7 
   v kabátě zvyků a čekání, 
                  C 
   až něčí těžká bota prorazí tu námrazu 
             D 
   šedivejch uspěchanejch let. 
                                 E                            G#mi 
R: A my budem zas (budem zase) hrát jen tak pro všechny svý známý, 
               F#mi                A                    E H7 
   zase budem vítat slunce na stráních našich známejch hor, 
              E                           G#mi 
   ze života dáme šít frak pro ztracený flámy 
                  F#mi                 A 
   a bílý místa, co nám rostou na skráních, 
              H7 
   překryjem kouřem z cigaret. 
2. Na cívce osudu se točí film, 
   kterej už každej z nás dobře zná, 
   defilé vteřin, hodin a dní, co jsou dávno pryč, 
   a stejně věřím, že se jedenkrát 
   sejdem zas nahoře, zas na pár dní, 
   a léta v tváři napsaný nám smaže noc, 
   co přejde, až my budem chtít. 
R: 
                    A       E 
R: + a budem zase hrát jen tak ...