Zazdění milenci

D                             Emi 
Stalo se v Plzni v šestnáctém století 
          G                   D 
v takovým klášteře, kterej už není, 
že dorazil z dálky mnich, prej to byl Španěl, 
krásnej i urostlej a patřičně hrdej 
Boty si ochodil - boty si neochodil 
Boty si nemoh´ochodit, protože 
měly tvrdou podrážku 
Jemu to vadilo - jemu to nevadilo 
Jemu to nemohlo vadit, protože 
mu to bylo úplně šumafuk 
Laj... 
 
Zanedlouho za ním přišel další krajánek 
údajně příbuznej, oni mu to věřili 
Španělsky řek: Dejte mi komůrku 
vedle bratrance, já budu klidnej 
Dali mu komůrku - nedali mu komůrku 
Oni mu tu komůrku nakonec dali 
v dobré víře 
Laj... 
 
Z toho příbuznýho se vyklubalo něco strašlivýho 
ne žádná obluda, jenom smutná dívka 
co nástrah se nebála, šla za milým do kláštera 
za muže se strojila, nebylo to stejně nic platný 
Oni se milovali - oni se nemilovali 
Oni se nemohli milovat, protože 
to nebylo dovolený 
Mniši je zabili - mniši je nezabili 
Mniši je nemohli zabít, nebyli na to stavěný 
Laj... 
 
Tak vyrazili do ulic za zedníkem Šimicem 
Šimice, pojď nám ukázat, jak se zeď staví 
V jedné tajné chodbě je potom zazdili 
ona vřískala, on byl klidnej 
Mniši byli rádi - mniši nebyli rádi 
Mniši museli bejt rádi 
a ještě se naučili míchat maltu 
Oni tam straší - oni tam nestraší 
Oni tam musí strašit, 
protože je to jenom pověst 
Laj...