Krůpěj obléká

Zůstalo mi náledí 
tam kde kdysi kvetl sad 
Jsem jak vzácné housle 
Každý má strach na ně hrát 
Chybí ten kdo by je ladil 
Pak dal tónům řád 
svým: „Mám tě rád! 
 
Jako housle visím 
na zdi denních všedností 
Kdy já budu čísi 
Kdo mě z ticha vyprostí 
Cítím ve strunách své chvění 
písně o Ženě 
Sny každodenní 
pláčem ztajené 
 
Krůpěj obléká 
denně moji tvář 
Pravda odvěká 
je kalendář 
Krůpěj obléká 
vrásku zrozenou 
 
Co se Ženou 
nedotčenou 
 
Krůpěj obléká 
místa k líbání 
Dokud nezplaním 
já sním 
že se všechno změní 
Housle budou hrát 
věčnou píseň záhadnou: 
„Měj mě rád!“ 
 
Čekám a stárnu 
Snad někdo mi něco vzal 
Od Krásna mířím k Marnu 
a můj sad je holý dál 
A mé housle 
jsou dál tiché 
Není kdo by hrál 
A Život zní svou písní 
opodál