Ročník 47 ( 2) - akordy

        A                    Emi                       A 
1.  Nás bylo sedm romantiků, netušících, že se všechno mění 
                            Emi                           A 
    a stačilo pár okamžiků, patnáct let, to vlastně tolik není. 
         F#mi 
    Však sotva v pátek odhoukaj, 
       C#mi                    Hmi   D E 
    to pomyšlení každýho z nás svádí, 
        A                   Emi                  A 
    svý tělo sádlem obalený napasovat do maskáčů z mládí. 
 
    A                     Emi                  A 
2.  Léta krásy nepřidaj a nevyléčí naše ztuhlý hnáty (*), 
                                      Emi                    A 
    jen v uších pořád zvoní blues, co zpívají nám telegrafní dráty. 
        F#mi                     C#mi                     Hmi   D E 
    Zas jdeme známým údolím, tak jako v časech naší zašlý slávy 
      A                     Emi                   A 
    a slova městem neředěná snášejí se do vyrezlý trávy. 
 
        A                        Emi                A 
3.  Pak čaj s příchutí jehličí a cigaretu zapalovat třískou 
                             Emi                      A 
    a kytaru vzít do klína a zpívat si tu píseň kdysi blízkou. 
         F#mi 
    Text není žádnej Kainar, 
          C#mi                        Hmi    D E 
    dávno víme všichni, že je vlastně hloupá, 
        A                       Emi                      A 
    tak proč nám slzí oči, není přece vítr a kouř vzhůru stoupá. 
 
    A                     Emi                        A 
4.  A je tu konec víkendu a všechno jako v obráceným filmu, 
                                  Emi 
    každej si schová do kapsy ten žhavej uhlík, 
                 A 
    kterej ještě zbyl mu. 
           F#mi                     C#mi                 Hmi   D E 
    [: Ten uhlík, to je jistota, že všedními dny člověk nezmagoří (*), 
        A                   Emi                       A 
    čas od času se podívá a řekne: je to dobrý, ještě hoří...:]