Žena- dívka

Končívá knížka stránkou 
a láska poznáním, 
hříbátko se stává brankou 
svítání, svítání. 
 
Noční pláč dívku tvární 
a ženskou tvář jí vytesá, 
první bitvu prohranou 
v hloubce schová, 
jde jiná nová žít. 
 
I když ví, že to sladké 
tam na dně má svůj hořký tón, 
dál žena - dívka trpí zmatkem, 
kde je on, kde je on. 
 
Žena dívku v sobě nosí 
i s touhou bezbřehou, 
za láskou jdou obě bosy, 
za něhou s pevnou vírou. 
 
Žena- dívka z modřin pádí, 
krásní když stárne, 
žena - dívka s léty 
jako housle se zdá, 
žena dívku v sobě nosí, 
láskou jsou tvárné, 
za láskou jdou obě bosy, za něhou, 
naaaaa............ 
za láskou jdou obě bosy, za něhou, 
za něhou, jdou za něhou.