Rákosí

           C    F            C 
Když ráko sí   větrem se  chví, 
           Ami  Dmi            G 
dým nestou pá,  každý tvor  ví, 
           G      Dmi            Emi 
že bouře  zlá,  skloní hlavy  nám, 
 F            G          F      C 
v  ten čas i  já, poká ní zn ám. 
 
Na vodní pláň lehá si stín, 
hladina zlá, šedá jak cín, 
už neskrývá povahu svou zlou, 
až přijde déšť, spojí se s tmou. 
 
Už přišel déšť, tvář neskrývám, 
omývá zem, tu vláhu znám, 
i rákosí větrem rozhoupá, 
a v potocích listí vykoupá. 
 
Dokázal déšť letní tíhu smýt, 
omyl mi tvář, duši nechal být, 
v ní roste stín, jas mi upírá, 
před sluncem mříž pevně zavírá.