Vrány

               Hmi 
1. Když mlha kvečeru se zvedá a slunce dlouhý stíny 
                       G          Hmi 
   naposledy kreslí, kreslí mezi mech, 
            D       A               Hmi       Emi 
   a vůně hořícího jehličí, to jak na ohýnku čaj si vaříš, 
    Hmi          F#mi      Hmi 
   do písniček provoní ti dech. 
2. Opřeni o stromy a na kamenech sedíme a zpíváme 
   o rose na kolejích a o kouzlu všech tuláckých rán, 
   kdy člověk nemusí nic, jenom prostě bejt a koukat, 
   jak je pěknej svět, a hlavně: není sám. 
             D         A         Hmi 
R: Písnička pohladí ti otevřený rány, 
             Emi          F#mi        Hmi 
   poslední dobou ňák je toho na nás moc, 
            D              A             Hmi 
   kdekdo sbírá jen jak v polích setbu vrány, 
            Emi       F#mi          Hmi 
   a tady plameny ti dávaj' dobrou noc. 
3. A dlaně do potoka ponoříš, pohladíš uhlazenej kámen, 
   nevím, jak vám, mně tohle připomíná křest, 
   a ruku na čelo si položíš a kapky po tváři ti stékaj', 
   jak někdy pěkně umí život vonět, kvést. 
R: 
               Hmi 
*: Když mlha kvečeru se zvedá a slunce dlouhý stíny 
                       G          Hmi 
   naposledy kreslí, kreslí mezi mech ...