Tuněchody

  Ami 
 Než rozejdem se přátelé, než skončí tahle noc, 
     Emi 
než  posbíráme, co kdo sebou vzal, 
       F 
až si  pár posledních kroužků dýmu vezme větru moc 
       C                          E7 
a oheň  rozloučí se, stejně dávno  spal. 
 
Vezmem  potrhaný struny, smyjem sklenice a stůl, 
ňáký  koště, to víš, člověk ztratí soud, 
to ta  písnička, jak smála se a ty sis jen tak plul 
chvíli s lodí John. B., rozrážel jsi  proud. 
 
® 
            Ami                           G 
Tak ještě tu poslední, poslední, co se ani nezpívá, 
                         F                       E7 
taková ta, co se zpátky  podívá a dlouho, dlouho zní, 
                Ami                           G 
a aby v ní bylo všechno tak, jak žili jsme tu těch pár chvil, 
                        F                       E7 
a aby v ní cit a smutek nechyběl, teď asi se to  smí. 
 
 
Než rozejdem se lidi a než si chybět začnem zas, 
než se pošlapaná tráva zvedne zpět 
a než ztichne tichá ozvěna, co opakoval čas, 
než se dveře zamknou a z trubek zmizí led. 
A než vystydne pár kamenů, co celou noc jsi hřál, 
to je zvláštní, písničky nikdy nedojdou, 
a než si zamáváme na pozdrav, když jsi holkám pusy dal, 
a než se do map kouknem, kudy je to blíž. 
 
® 
 
Než rozejdem se přátelé, než skončí tahle noc, 
než si posbíráme, co kdo sebou vzal, 
až si pár posledních kroužků dýmu vezme větru moc 
a oheň rozloučí se, stejně dávno spal. 
A než si zamáváme na pozdrav, holkám pusy, když jsi dal, 
a než se do map kouknem, kudy je to blíž, 
než párkrát přešlápneme, nechce se, už víš, co bude dál, 
než lesy v Tuněchodech rukou pozdravíš. 
 
® ®