Tátovo Jaro

C 
Šel v horách sníh sem dolů k nám 
  F                   C 
v pramíncích stékal a tál 
  F                    Ami        G 
a z větví nad potůčkem padal dolů led 
F          C     G     C 
přichádzel tátův jarní svět 
 
Z okapu ven listí a mech 
ze skály nad studánkou sníh 
najednou je nás víc smích zvoní, smích zvoní 
najednou líp je snad jak v loni 
 
Ta krása rán pod střechy blíž 
na první sedánky tam k nám 
a každou chvíli slyšíš jak projiždí vlak 
vzpomínáš na tátu a tak 
 
Jestli jsme zas o kolik je nás míň 
jestli nám nevymazal stopy v čase svět 
Manitou neplakal jen za totemem stál 
a mnozí neviděli dál