Sponky

     G 
1. Snad ses mi zdála, písničko krásná, 
                           D7 
   do spánku zněl mi tvůj tón, 
   až ráno proud vlasů a mír našich hlasů 
                         G 
   a v koupelně vůně a shon. 
2. Mě přesvědčil vážně, že jsi, a jen z bázně 
   se člověk bojí skutečnejch rán, 
   hvězdy když zhasnou, vzpomínku krásnou 
   smaže světlo, když přijde k nám. 
            C 
R: Ale ty skutečná jsi, dotknout se tě můžu, 
                    G 
   a tak začíná mi pěknej den, 
    F 
   na tvářích se slunce snaží 
    C                  G 
   zamalovat unavenej noční sen. 
3. Na rtech mi zůstal jeden z tvých vlasů, 
   směješ se a chceš mi ho vzít, 
   ruku pokládáš vedle, vedle mě na stůl, 
   ještě dotknout se, a už musíš jít. 
4. Sbírám pár věcí, co zbylo tu po nás, 
   pár sponek, vlasy budou ti vlát, 
   ještě skleničky s tácem a zmuchlanej polštář, 
   než vrátíš se zas, budeš se mi zdát. 
R: 
5.=1.