Kahánek

           Dmi 
1. Obrysy domů ztrácí stín, po loukách bloudí mlhy dým 
                                     C          F 
   a z černých krovů větví hvězdy chtěj' jít k nám, 
              A                              Bb 
   tak ještě pod zadek si dát pár dek, co v noci budou hřát, 
      Gmi                          A                        Dmi 
   a za ruku tu svou, bez níž by stejskalo se, až začnete hrát. 
2. Podivná vůně z blízkejch chat, dřevo je krása, co máš rád, 
   když smůla z ulomených větví zdobí kmen, 
   do láhve z limonády dát něco, co zmírní žízeň, hlad, 
   a za ruku tu svou, bez níž by stejskalo se, až začnete hrát. 
    Dmi 
R: Písnička je lék, člověk by povstat chtěl a smeknout, 
   když doba na kahánku pláče smutek má, 
               Gmi                          Dmi 
   čistá jak studánka, když zní, nocí když rozhněvaně hřmí, 
            A                              Dmi 
   a vůbec nejhezčí je, když smíchem zazvoní. 
3. Naposled podívat se jsou mámy, zda děti ještě spěj', 
   ještě se marně ladí, však taky ne moc, 
   a pak už cosi uvnitř rozplyne se, jen oči hledaj' dál, 
   tam v ohni kdesi uprostřed je všechno, co sis odjakživa přál. 
R: Dmi C F A Bb Gmi A Dmi 
R: