Dívka z města

 E                  F#mi      A           E 
Tehdá jednou, nevím sám, kolik let nepovím vám, 
                   F#mi       A               E 
v Ohio jsem práci vzal, dobrej bůh ten den mi přál. 
 
          F#mi            E 
R: Byl jsem kovboj, jenž se smál, 
            F#mi            E A E 
   byl jsem kovboj, jenž si  hrál. 
 
Jednou z rána, den už stál, 
vyjet jsem se přichystal. 
Bryčka lehká přijela k nám 
a s ní dívka jak anděl sám. 
 
R: Byl jsem kovboj... 
 
Hlavu svojí zmatenou skloním v pozdrav pojednou. 
Pak už vyšel rančer sám, tebe dcerko vitám k nám. 
 
R: Pohled očí jenž mi přál, 
   pohled očí tolik hřál. 
 
Každej večer jsem pak stál, okno její jen vídal. 
Po pár tejdnech nebyl sám, lásky oheň vzplanul nám. 
 
R: Byl jsem kovboj... 
 
Jednou mi smutně povídá, léto končí, město volá. 
Za vědou zas musím jít, cítil jsem, jak budu žít. 
 
R: Teď jsem kovboj, jenž se smál, 
   dívka s láskou zmizela v dál.