Pravda o duze

    A            D          E 
1. To, že jste zvědaví tak tuze, 
     D        A          E 
   dnes čistého vám naliji, 
    F#mi        Hmi              E 
   jak vlastně lidstvo přišlo k duze, 
       D          E    A 
   no, a já ke své Marii. 
    A       G       D           A 
R: Já seděl u okna, ostřil dalekohled, 
             G      D  E        A 
   díky ti, Marie, díky za ten pohled. 
2. Marie vzala si sklenku mléka 
   a na tři doušky ho vypila, 
   pak na louce se z trička svlékla 
   a přivábila motýla. 
R: 
3. Motýl jí used' na rameno 
   a potom slétl ještě níž, 
   Bůh, když to viděl, řekl: ženo, 
   ty už mě zase pokoušíš. 
R: 
4. Pak rozplakal se marnou touhou 
   a stvořil duhu ze svých slz, 
   je barevná jak motýl s loukou 
   a oblá jako její prs. 
    A       G       D           A 
R: Já seděl u okna, ostřil dalekohled, 
             G      D  E 
   díky ti, Marie, díky, 
    A       G       D           A 
   já seděl u okna, ostřil dalekohled, 
             G      D  E         A 
   díky ti, Marie, díky, za ten pohled.