Déšť na římse

Fmaj7; C;... 
1.	Už je tu jen ve snu, který vybubnoval déšť na římse. 
A je to jen ve spomínkách, které čas ve své kapse odnáší. 
Bůh ví kam hm-hm-hm. 
 
2.	Zůstalo to v knížce dávno zavřené s jednou princeznou 
a je to jen v té chvíli, kdy bereš fotku za svýho dětství 
a na prstech cítíš prach. 
 
Ref.: Tenkrát v autobude, když sme jeli domů, 
mráz kreslil na oknech tvou zmrzlou duši. 
A kolem cesty byli samý láhve a v nich limonádačervená, 
jako by Růženka do každé z nich dala kapku své krve. 
 
3.	A potom si se usmála a nachala být noviny novinami. 
Řidič se ohlíd a uviděl tvou ruku na mém koleni. 
Provinile se usmál a pustil topení. 
Ref.: A má duše tála a její kapky si na skle hráli, 
která bude první u tvé dlouhé šály 
a já se náhle probudil, trochu se umyl 
a vodu na čaj postavil.