Kdo o mě bude stát

Na můj práh se snáší listí, 
a chladný vítr začal právě vát, 
všichni okolo šťastní jsou a čistí. 
jen já nevím, kdo o mě bude stát. 
Jak se ubránit té záři modrých očí, 
já pokaždé je vídám, když jdu spát, 
jako bez rukou tu stojím, svět se točí, 
a já mám pocit, jako by měl stát. 
Tak vycházím ven z domu na předměstí, 
a vyhlížím, kdo chce se ke znát, 
všichni skrývají ten strach ze špatných zvěstí, 
tak čekám dál, kdo o mě bude stát. 
Jak se ubránit té záři modrých očí, 
já pokaždé je vídám, když jdu spát, 
jako bez rukou tu stojím, svět se točí, 
a já mám pocit, jako by měl stát. 
Osud bez pardonů sází rány pěstí, 
i když zůstal jsem tu sám, nechci to vzdát, 
jen doufám, že mě rozum neopustí, 
a hledám dál, kdo o mě bude stát.