VíÁjPí

Docent Sentiment a hrabě Cynik 
A já jsem jak oblázek na dně vodopádu 
Co nemůže říct 
No, tak já jdu jinam 
 
Voda ho pořád, pořád omílá 
Mít vůli, dávno bych tu nebyla 
Ten kámen nemůže jít do penze 
Čeká ho třeba jiná dimenze 
 
Navěky říkat jenom to, co se sluší 
A skončit jak balvan s obroušenou duší 
 
A jestli slza úsměv smočí 
Ve vodě se jen pootočí 
A nastaví svou hrubší stranuMít tu moc, tak tu nezůstanu 
 
Můj smutek není žádnej víajpí 
Můj průšvih není žádná celebrita 
Jsou to dva starý pacholci 
A rudej koberec je zrovna neuvítá 
 
A moje pochybnosti v uválenejch šatech 
Postávaj tiše, kouřеj v oprejskanejch vratech 
Když už jе ponor vážně přes čáru 
Můžu si vylepšovat profil v bulváru