Nemusíš se bát

Monolog: 
Jenže já, já si to takhle taky nepředstavovala. 
Když jsem s tebou tak nevím, 
já se dusím, já už nechci, čau 
 
 
1. Už dlouho se tě ptám 
   Proč východ je tam, to neznám... 
   Kávou voní kraj, tvoje hříchy proklínám 
   Listy letí z výšky, oblaky řečí nevnímám 
   Ruce mý jsou čistý na nich zbytky tebe 
 
 
R: Nemusíš se bát, z písku stavíš hrad 
   Rozplétám ti vlasy, štěstí, ty víš, jak žiju rád 
   Nemusíš se bát, z písku stavíš hrad 
   Jenom s tebou chci si hrát 
   A dotyky všech, co jsou na tvých rtech 
   Nehledáš vůbec jiný břeh 
   A dotyky všech, zbyly na tvých rtech 
   Bezbřehý útěk do nebes 
 
2. Už nemám komu hrát, 
   vzdušné zámky stavím jen sobě sám 
   Nechci to vážně brát, sama mi zpívej... 
   Vykřičím bolest, vykřičím lásku, v tichu se topím, proklínám 
   Probudím nebe ať otevře bránu 
 
R: Nemusíš se bát, z písku stavíš hrad...