Snad někdy příště

Bartošová, Iveta

Šminky a světel zář 
Aplaus, květiny, všechno co k tomu patří 
Zakrývá mou pravou tvář 
A že mi lecos jde snáz 
Snadno pak uvěří 
Kdo mě jen z hlediště zná 
 
Já však jak už se zdá 
Nejsem o nic líp než-li ty druhý 
Dlouho se povídat dá 
Jaký já starosti mám 
Jsou, ale všední 
A přenudně obyčejný 
 
Snad někdy příště to vyjde 
Říkávám holkám s oblibou 
Když na tom bývají bídně 
Když jejich kluk šel za jinou 
Sama se tvářím 
Že je mi fajn 
Pohodou zářím 
Předstírám 
 
Dlouhou dobu už vím 
Říct, že musím říct jen 
Co se od hvězdy žádá 
Kdo pravda zájem už má 
Poslouchat to co sám zná 
Když je to všední 
A přenudně obyčejný 
 
Snad někdy příště to vyjde 
Říkám též pánům s oblibou 
Těm, kterým záhadné přijde 
Že domů zase sami jdou 
Snad někdy příště bude zas fajn 
Snad někdy příště bude fajn 
 
Když drží vás zemská tíže 
Takže se z místa nejde hnout 
Vyčteno mám z moudrých knížek 
Boty co tlačí musíš zout 
A pak se tvářit, že je zas fajn 
A pak se tvářit, že je fajn 

Do databáze přidal Mišáček, dne 22. 06. 2026