Zelené francouzské pláně

        D                      G      Emi 
1. Tak jakpak se máš, Willy, příteli můj, 
    A                         G             A 
   dovolíš, jen si sednu do stínu na hrob tvůj. 
    D                          G      Emi 
   horkým letním sluncem jsem rozpálená, 
     A                    G     D 
   chodím celý den a jsem unavená. 
          D                      Emi 
   Podle náhrobku vidím, slavils osmnáct let 
                A       G    D                A 
   když jsi v zbytečné válce opustil tenhle svět, 
    D                     Emi 
   doufám, že zemřel jsi čistý a hned, 
                A                 G             D 
   že jsi nestřílel první, když přišel rozkaz vpřed. 
 
          A                     G         D 
R: Hrály píšťaly k tomu, nesli tě zpátky domů 
      Emi                     G        D 
   a zazněly salvy, když tě spouštěli níž 
            G                       A 
   a když kněz dělal kříž nad tvým tělem, 
          G            Emi         A D 
   začly dudy zvolna hrát tesknou píseň. 
 
2. Zanechal jsi tu dívku nebo snad ženu svou, 
   vzpomínky v jejím srdci nikdy nevyblednou, 
   i když zemřel jsi dávno, před mnoha lety 
   v jejích očích jsi zůstal osmnáctiletý. 
   Nebo jsi pouhý cizinec beze jména 
   v dlouhém seznamu padlých, jehož připomíná 
   zažloutlá fotka chlapce s hnědýma očima, 
   která nikoho dávno už nezajímá. 
 
R: 
 
3. Na francouzských pláních vlčí máky kvetou, 
   barvy ze strání svítí pestrou paletou, 
   teplý letní vítr začal od moře vát, 
   žádné pušky a plyn, žádný ostnatý drát. 
   Jenom tisíce křížů tady v písku stojí 
   a svým tichým hlasem k oblakům žalují, 
   že z touhy člověka vládnout vzešlo utrpení, 
   že zničil a proklel celá pokolení. 
 
R: