Ptákům křídla nevezmou

        D                      G              D A7 
1. Tam pod vězeňskou zdí jsem zaslech' dívčí nářek: 
     D           G           A7 
   "Milý, ty mě necháš samotnou, 
             D             G              D          A7 
   že jsi z panské sýpky krad', když tvé děti měly hlad, 
                                       D 
   v dálce vězeňskou loď vidím zakotvenou." 
     D G         D          Hmi 
R: Ptákům, těm křídla nevezmou, 
          D         Hmi       A7 
   dál vznášejí se volní oblohou, 
            D               G        D             A7 
   kde jsou oni a kde jsme my, naše láska a naše sny, 
                                       D 
   jenom zármutek teď zůstal nad krajinou. 
2. Hlas za vězeňskou zdí jí tiše odpovídá: 
   "Je pozdě, lásko, nesmíš litovat, 
   vždyť proti pánům jsem se zved', chtěl jsem změnit tenhle svět, 
   teď musíš naše děti vychovat." 
R: 
3. Za hrází přístavní noc bledne do svítaní, 
   temný obrys lodi splývá s pozadím, 
   těžko se slova nachází, ať tě, lásko, Bůh provází 
   na cestě k dalekým břehům australským. 
              D               G        D             A7 
R: + kde jsou oni a kde jsme my, naše láska a naše sny, 
                                         G D 
     jenom zármutek teď zůstal nad krajinou ...