Kolovrátek

Jenom toč se, můj kolovrátku, zazpívej, svou tesknou píseň dál mi hrej 
A o mém milém mi vyprávěj, snad zpátky mi ho z dálky zavoláš 
Je to dávno, co měla jsem já milého, švarného chlapce a hodného 
Svůj život já bych dala za něho, a stejně tak i on mě miloval. 
 
R: Píseň mi zazpívej, kolovrátku, dál mi hrej 
    A o mém milém mi vyprávěj, a zpátky mi ho z dálky zavolej. 
 
On byl chudý, já měla jenom kolovrat, žili jsme v bídě a měli hlad 
A on chtěl živobytí obstarat a v armádě mu hojnost slibují 
A tak nechal se naverbovat k vojákům, k jejich puškám, měčům a bodákům 
A opustil mě i náš chudý dům, v dálce za mořem pro krále bojoval. 
 
R: 
 
Tenkrát od Flander mi napsal naposled: "Má lásko, čekáš už sedm let 
Však, dá-li Bůh, já se vracím zpět, už za týden má služba vyprší." 
Od té chvíle už nikdy se mi neozval, prý za krále svůj život dal 
A na mě stále vzpomínal, jenom jeho žold mi posel doručil 
 
R: 
 
V dlouhých nocích stále se mi o něm zdá, že se vrátí a řekne: "Jsem to já 
Teď jsem navždy tvůj a ty navždy má, už nic nám naši lásku neruší." 
Kéž mohla bych vrátit všechen čas a zlatem zbarvit svůj šedý vlas 
Kéž milý můj byl by u mě zas, pak nikdy už by nesměl odejít 
 
R: