Královna všech rán

Královna všech rán 
trávou prochází 
jak podzimní sen 
se mi zdáš 
listím barevným 
svůj dům otvírám 
je plnej prázdnejch míst 
ptá se na tě v myšlenkách 
anděl kamenný 
anděl kamenný 
lesk mých ostrých psů 
co chrání klid všech dní 
je důkazem že nejsem sám 
když scházíš nocím mým 
jsi hostem vítaným 
co vnáší klid a mír 
s tebou cítím poznávám 
jak svět se promění 
 
Jsi slunce umíš hřát 
já led co musí tát 
buď deštěm z oblaků 
co stéká do mých snů 
 
Mám ty chvíle rád 
než jiný bezcenný 
zůstat s tebou napořád 
jsi mým snem vysněným 
oči otvírám a hvězdy vzdálený 
jsou dál než sám si připadám 
když ztrácíš se jak dým 
někdy bez tebe 
jsem prázdným ránem 
toužím po tvém slunci 
zhasne ti pak ámen 
v očích všech se stáváš 
smaragdovým chrámem 
mě trápí však 
že vím že nejsem jediným 
co chce být jen tvým 
 
Jsi slunce umíš hřát 
já led co musí tát 
buď deštěm z oblaků 
co stéká do mých snů