Sochy

Když bolest v srdci dohasíná, 
a šedavě se kouří z Tvého svědomí. 
Máš blízko ke kamenným sochám 
Co poztrácely viny vědomí. 
 
Tvé místo v parku má střechu z červeného buku 
A u země tam bývá v noci chladněji 
Než zkameníš, tak podáš Romeovi ruku 
Mrkneš na Julii, Tvé proměny se dodějí 
 
Tak si kamením... 
A já mám strach 
Tiše kamením... 
A já se bojím 
Že to kamení má váhu špatných činů 
Že i má kolena už mizí celá v zemi 
Marně v mých očích hledáš... 
Marně v tvých očích hledám nevinu. 
 
Vím že být nehybný celý den se nesluší 
Když stojím mezi svými v póze "Zasněný" 
pod ptačími křídly mě aspoň nikdo neruší. 
Jsem stojan na holuby s špičatými rameny 
 
Bojíš se zkamenět a o sochách nic nevíš 
Zlobíš se na mě pro mé móresy 
Každý má způsob jak se srovná s vlastní špínou 
Jedna se vykoupe a druhý tuhne si 
 
Tak si kamením... 
A já mám strach 
Tiše kamením... 
A já se bojím 
Že to kamení má váhu špatných činů 
Že i má kolena už mizí celá v zemi 
Marně v mých očích hledáš... 
Marně v tvých očích hledám nevinu.