Paní se zelenými rukávy

   Dmi            C         Ami      Dmi              A7 
1. Zvoní klekání, vojsko uhání, víra v Boha zvedá rytířům hledí, 
   Dmi               C          Ami         Dmi       A7        Dmi 
   ale jeden z nich, bledý jako mnich, koně zastavil, oči rukou zaclonil. 
   F               C      Ami   Dmi                   A7 
   Zmáhá ho pláč a lidská zášť, zmáhá ho krása a její hedvábí, 
   F                       C       Ami   Dmi     A7       Dmi 
   pozdě z večera, vychází z jezera bílá paní se zelenými rukávy. 
 
2. Má v očích sůl a modrý hlas a pije vodu z lesní studánky, 
   kdo se jí zalíbí, toho políbí a zahalí zelenými rukávy. 
   Zmáhá ho pláč a lidská zášť, zmáhá ho krása a její hedvábí, 
   zmáhá ho sen, z dálky ji přivolal, spí a vidí její zelené rukávy. 
 
3. Rytíř zapomněl, za čím dlouho jel, toulá se s ní, zapomněl na válku, 
   necítím vinu, ráno zahynu, půjdu s tebou a zvlním jezerní hladinu. 
   Pověz, nejsi sen, průhledný jako den, zmáhá mě krása a tvoje hedvábí. 
   Vem si mé zbraně a běž, ať musíš, nebo chceš, ale nech mi tu za ně tvoje zelené rukávy. 
 
4. Jako chladná zeď studí odpověď a jako prsten padá do trávy, 
   zem se zachvěla, paní zmizela, nechala na zemi zelené rukávy. 
   Zmáhá ho pláč, klesá do trávy a její polibek bolí na skráni, 
   skrývá v ní hlavu, pozdě pochopil, políbil smrt a v trávě leží zelené rukávy.