Pět stromů

    Emi                    Ami 
 1. Větru dech žluté listí honí, 
    C           Hmi         G 
    ve zbytcích rozbořených stěn. 
    Emi                  Ami 
    Podzim už létu hranu zvoní. 
    C          Hmi        Emi 
    Pět stromů ční nad krajem. 
 
 2. Starý mlýn kdysi tu stával, 
    mlynář v něm se svou ženuo žil. 
    Pokaždé, když synům jméno dával 
    mladý strom venku zasadil. 
 
 3. Pět stromů každé jaro rozkvétá 
    a otci stříbrem kvete vlas. 
    Synové se rozletěli do světa 
    právě tak rozletěl se čas. 
 
 4. Košaté stromy vánek pohladí, 
    pět kmenů štíhlých k nebi ční. 
    Pod nimi se stařec posadí, 
    jeho hlas už slabě zní. 
 
 5. Každý strom jménem osloví, 
    a potom začne vyprávět. 
    Z kapsy svou dýmku vyloví, 
    přemýšlí, proč se nevrátili zpět. 
 
 6. Vzpomínka těžko kdy přebolí. 
    Pět stromů zůstalo tu stát. 
    A táta, dokud dech mu dovolí 
    chodí si s nimi povídat.