Zatracení pytláci

D                                   A7 
Včera právě při obědě padnul na mě stesk 
                             D 
že už mě ani prasečí kýta neláká, 
D                                       A7 
chvíli o tom přemýšlím,v tom nápad jako blesk 
D                    A7      D 
zastřelím si v lese ňákýho ušáka. 
G                            D 
A už od zdi odtahuju starej šifonér 
E                        D         A7 
měl by tam být po dědovi zakopanej kvér, 
D                              A7 
nad takovou krásou až srdce zaplesá 
                                           DG 
tak šoupnul jsem ho pod kabát a hurá do lesa. 
 
G                               D7 
Zatracaní pytláci,hajnej v lese vříská 
                     G 
je ho slyšet v celým údolí, 
G                                   D7 
jako blázen o pařez vstekle dvojkou tříská 
D7                             G 
naládoval pušku štětinama se solí. 
 
Už se plížím na mýtinu,za smrček jsem skočil 
koukám,támhle panáčkuje ňáká potvora, 
bouchla rána,ušák kňučí,do klubka se stočil- 
postřelil jsem nadlesnímu jeho Azora. 
Jako ohař po lese hajnej vstekle slídí 
křičím -halo nestřílejte,vždyť sou tady lidi. 
To vám byla mela,až mě jímá děs, 
když jsem z lesa utíkal,tak vlít jsem do želez.