Táto povídej

                                   věnováno mému synovi Mílovi 
 
D                Hmi    D             A7 
Oheň praská,dřevo voní,do korun tma usedá 
Hmi            D           G              D 
štíhlé smrky větve kloní,kluk si s tátou povídá. 
 
 
syn:Táto proč tak oheň hřeje,řekni odkud teplo vzal? 
otec:slunce teplo dřevu vleje,když jako strom v lese stál. 
 
 
syn:kde se vzaly v lese stromy,rád bych taky vědět chtěl 
otec:semínka když vítr nesl,na louce je poztrácel. 
 
 
syn:slyšíš táto, co to šumí,jak když někdo zavzdychá 
otec:to je voda,potok malý,přes kameny pospíchá. 
 
 
syn:ještě táto povídej dál,o lese co měl bych znát 
abych já ho dobře znal,vždyť teď je náš kamarád. 
 
 
oba:udiveně měsic kouká,jak ti dva si vypráví 
někde v dálce sova houká,rosa padá do trávy, 
někde v dálce sova houká,rosa padá do trávy.